Brázda
Brázda, gt. pl. brázd. O původu vz Mkl. aL. 285., Etym. 19. V MV. nepravá glossa. Pa. B. mezní, die Gränzfurche, příční, Quer- furche, k semenu, Saat-. Šp. — B. vrásek. Vrch. — B. (rýha) v ručnici. Čsk. — B. v že- leze pilníkem učiněná, der Feilschnitt. Včř. Z. II. 48. — B. = koryto, jímž se tekutá litina z peci vypouští. NA. IV. 173. — B. Syl- viova (v mozku). Šv. 39. — B v botan., sulcus, vallecula, šnorek, das Thälchen, die Riefe, Rille, Furche, B. = prohlubina stejná, těsná, žlabovitá, obyč. na dél ležící se dnem ostrý úhel dělajícím, širší a hlubší nežli proužky. Někdy se též říká žlab, když dno jest zoblené. Rst. 400. B. krajní, spojidlová. Rst. 115., 400., Kk. 196., Slb. XL, Sl. les., Nz. B. korová, die Rindenfurche. Sl. les. — B., mlýn u Dačic a u Želetavy; die Teufels- furche, samota u Uhlíř. Janovic. PL. — B., y, m., os. jm. Tk. V. 73., Sdl. Hrd. I. 252. — Vz Brázdy.