BrnětiBrněti. Mor. a Slov.
brňati. Cf. Mkl. Etym. 21. — B. =
brnčeti, drněti,
bručeti, hučeti, duněti, summen, klirren,
brummen, dröhnen. Sv. ruk. 384. — abs. Přílbice
brněly. Lpř. Slov. I. 105.
Brnicí zvonec. Hus II. 168. Ne
brň pořád. Mor. Vck. Či včelenka
brňá či mia milý volá? Sš. P. 339. Ty starý
brňalo pořád
brníš. Slez. Šd. Josef pak silně prstem svým tepieše v ten koflík, až
brnieše. Živ. Jos. Mus. 1862. 220., Listy filol. 1885. 277. — komu. Běží psota přes hory, až jí nožky
brněly. Sš. P. 675. — kde. Skór srna, skór i jelen padol od vrhu, nežli fičácé v hrsti lučišťo
brňať, než hvižďať prestala šípka. Hol. 119. Na 'nom již železa
brnie (řinčí). Alx. V. 1394. — B. = plkotati, schwätzen. Val. Vck.,
Brt. D. 201. — o kom: o súsedce. Ostrav. Tč.