Brousiti
Brousiti, 3. pl. -sí, brus, brouse (íc), il, sen n. šen, ení; brousívati = ostřiti, schärfen, schleifen, wetzen. — co: nůž, hubu. — co čím: tupé věci brusem. Kom. Rozum cvičením. Vz Cvičení. Č. — co kde: na kameni, V., Br.; si vtip na někom. Šm. — Ml. — (si) co na co, na koho. Nůž na ně brousí. Er. P. 385. B. si zuby na pečeni, Us., na někoho, Kom.; meče na sebe, Kom.; si Hubu na ja- blka b. Ml. — co o co, o koho. Jazyk si o něj brousí, Us., Ctib., hubu. D. — se kde. Tu se mravnosť nejlépe v nás brousí. Kom. — se nač = naději sobě k tomu dělati. Také se mně toho dostane, nač se brousím. Kom.