ŽebráckýŽe
brácký (m. že
bráčský) = co že
bráku přísluší, Bettler-, Bettel-. Ž. mošna. Sych K ž. mošně přijíti. Pam. kut. Ž. průvodní list (že
brací), vši, zvyk atd. Us. Ž. pochůzka, der Bettelgang, pýcha, der Bettelstolz; Ž. hůl špatná podpora. Dch. Ž. polívka (chle- bová), Kšá., Kčr.,
Brnt., hůl. Čch. Mch. 108. Přivedl to na ž-kou hůl. Us. Kšť. Ž-kou kapsou smrděti = ničeho nemíti. Wtr. v Osv. Ž život vésti. Us. Tč. Predca mi je milšá ž. palica lež ta z
broj zbojnická a s ňou šibenica. Koll. Zp. I. 354. Spaňje (spaní) ž-ké kochaňje. Phld. I. 2. 7. Marnotratník jest blázen, který své jmění na to obětuje, aby do řádu ž-kého přijat byl. Kmp. Č. 95. Z kterého domu se vystěhuje pilnosť, do toho vchází že
brácký pytel. Vz Lenosť. Lb. Dlhé spanie žo
brácke kochanie. Slov. Zátur. Vyšiel na žo
brácku palicu (stal se že
brákem). Slov. Zátur. Panská huba, že
brácká kapsa. č. M. 98. — Ž. noc = noční toulání roz- pustilých milovníkův. D., Sych. Ž. noc = vohlady t. j. když v sobotu večer pacholci své milé navštěvují. Sl. ps. Šf. II. 37. Vy březovské děvčatka, krajní noc vám ide (ohlední, že
brácká). Sš. P. 396. U Čechů se tento pěkný, nevinný staroslavský obyčej (zálety), nepříjemným jménem ,ž-ká noc' nazývá. Koll. Zp. I. 442. — Ž. vši = semeno třebule obecné. Rštp. 757. — Ž. knoflíky = plod lopuchy. U Bydž. Kšť. — Ž., ého, m , os.Jm. Jir. Ruk. II. 368.