Veselka
Veselka, y, m. a f. = veselý člověk, ein lustiger Mensch, Lebemann. D. — V., f, a pl. veselky = veselí, zvl. svatba. Vz Veselí. V takové řeči vjela do mne veselka. Ehr. Pán Bůh dal veselku, dobře se nám vede. Šd. V tu chvíli veselku (svatbu) jsou slušně umluvili. Us. — V., Wesselka, ves u Oleš- nice; samota u Soběslavi; hájovna u Vel. Meziříčí; hospoda u Kroměříže. — V., Ve- selka, vsi a) u Svíň, b) u Votic, c) u Mníška; hospoda u Velešína, u Planice; samota u Su- doměřic, u Čáslavi, u Klatov; osada u Brna; V. u Psáře, Veselka bei Psař, hosp. u Vla- šimi; V. ratajská, Veselka bei Rattay, hosp. u Vlašimi. PL.