Čepice
Čepice, e, f., čepička, die Mütze, Kappe. Č. má dýnko, tílko, pásek, štítek n. střižku a podšívku. Č. biskupská (mitra), letní, zimní, noční, kněžská (kvadratek), Š. a Ž. (Walter), kulatá, čtyrrohá, háčkovaná, vyšívaná, Šp., kožená, soukená, chocholatá n. špičatá, ko- žichem podšitá, mužská, ženská, knížecí; čepici na hlavu dáti, smeknouti. Jg. Je Blažkovi za čepici dlužen (blázní). Vz Blažej. Č. ospalá = ospalec. Us. Má čepici jako trám. Vz stran přísloví: Opilství. Č. Ti mu dali do čepice (vymluvili mu. Vz Domluva). Č. — Ze střlat. capa, cappa. Vz Mz. 137. — Č. = pěna na pivě; čepička žaludová. Š. a Ž. — Č. na led. Cn.