KmenKmen, e (u), kmének (kmýnek, D. ), nku, kmenec, nce, m. = peň, trs, der Stamm. — V pl. jen kmeny, dle, Strom'. Bs. — Kmen (truncus, caudex) je dřevnatý peň. Kmenemnazýváme každou mnoholetou, silně zdřev-natělou hlavní osu rostlinnou rozeznávajíceod něho býl n. lodyhu jakožto osu krátkého,jednoletého života a bylinné, málo dřevnatépodstaty. S. N. Vz Stonek. Na kmeni: kůra(s lýkem), oblana (vrstva s mízou), léta, dřeň.Š. a Ž. Vz Peň. K. jednoděložných (palem,lilií), dvouděložných a nahosemenných rostlin.K. bývá často podzemní a jest odděnek, hlízan. cibule. Kmen jednoduchý bez větví, vidlič-natě rozvětvený. Čl. K. podťatý = kláda. V.K. na louč, na dračky. D. Z dobrého kmene.K. po lánu spouštěti. Šp. Z kmene něco vy-kořeniti. Ros. Vz více v S. N. — K. =strom, Baum. Několik kmenů porazili. Ros.— K. vinný = keř, réví vinné, trs. Wein-stock. — K. = pokolení, rod; původ rodu,stavu. Stamm, Geschlecht. V. Z jiného, do-brého, poctivého, šlechetného kmene (rodu).V. Z jichžto kmene se zrodili. V. Z králov-ského kmene pošel. Cyr. K. slavný. Troj.Celý kmen (rod). Ros. Královský k.; vojínydle kmenův a národností seřaditi. Nt. —Kat. 3347. — K. dobytka = plemeno, Stock,Stamm. — K., der Stamm. Nejbezpečněj jestovčáky na kmen t. j. osmou ovci a všehoužitku osmý díl chovati. 1638. Gl. 93. — K. = kmenné peníze, kapital, základ, das Stamm-geld, -kapital. — K., podstata. Kat. 2866. — K., původ, příčina. Kat. 24. Grund, Ursache. — K. slova je tvar z kořene sa- mého vzniklý a sice ta čásť slova, s kterou se odvodicí neb ohýbací přípony buď bez- prostředně buď prostředkem spony slučují, Ht. n. dle Gb. Uv. 8. ta částka slova ohnu- tého, která zůstane, když se od něho pří- pona odepne: semen-i, dítět-i, nebes-i, (semen, dítět jest kmen či thema). Ku př. kořen: nes, kmen: nos, slovo: nos-iti, nos-ič. Kmen je otevřený, je-li samohláskou ukončen; pakli je souhláskou ukončen, slove: zavřený. Nauka o kmenech jmenných t. j. o kmenech, které substantivům, adjektivům, číslovkám, zájme- nům a většině částic základem jsou, jest na- uka o příponách. Vz jednotlivé přípony, Mkl. B. 1. —417., 502. —504., Kořen. — Kmen ča- soslova a) k. přítomného času, b) k. infini- tivni. — Kmen přítomného času u časoslov I. třídy jest kořen sám; ku př. nes, vez, plet, ši, bi, pi (nesu, vezu, pletu, šiji, biji, piji); u časoslov II. třídy přidává se ku kořenu n: padn, klekn; u časoslov III. třídy vychází kmen přítomného času u vzorce, uméti´ na -ě (umě) u vzorce, hořeti' na -i (hoři); u IV. tř. na -i: čini; u V. tř. na -a: vola; u VI. tř. na -u: kupu. — Kmenem infini- tivním jest časoslovný tvar známkou třídní opatřený: (nes, bi), padnu, (hoře, umě), čini, vola, kupova. Vz Časoslovo a časoslova: Nésti, Bíti, Vinouti, Hořeti, Uměti, Činiti, Volati, Mazati, Bráti, Hřáti, Milovati. — Od kmene přítomného času odvozují se: způsob ozna- movací, rozkazovací a přechodník přítomného času. — Od kmene infinitivního odvozují se: infinitiv, supinum, přechodník minulý, pří- čestí činné a trpné. — Kmen infinit. se nám objeví, odvrhneme-li z inftvu, ti´, krátíme-li kromě toho u I. tř. dlouhou kmenovou sa- mohlásku a při II. třídní známku nou. U mno- hých časoslov jsou oba kmeny stejné, ku př. nes. Dle Kz. Dle Mkl. máme 6 infinitivných kmenův. — 1. Kmeny bez přípony: met, plet, bod, ved, vlád, klad, krad, tep, vlbk (vlek), ku, plu, vy, kry, my, bli, chvě — mésti, plésti, bůsti, vésti, vlásti, klásti, tépsti, vléci, kouti, plouti, výti, krýti, mýti; ny, ml, tr, vr, mr, str — nýti, mlíti, tříti, vříti, mříti, stříti. Mkl. B. 421. — 2. Kmeny příponou nu (nou) tvořené. Tvoří se buď od sloves (deverbativní) aneb od jmen (denominativní) aneb z kořene. — a) Z kořene. Jsou přechodná i nepřechodná: drg — drhnu, duch — nadchnu, kap — kanu, kyp — kynu, lip — přilnu, plu — plynu, plz — oplznu, pręg — zapřáhnu, ři — vyřinu se, top — tonu, šib — šinu, vi — vinu atd. — b) Deverbativní: dmýcha — dmýchnu. — c) Denominativní jsou pas- sivní, znamenají: stávati se tím, co jméno označuje: blednu (stávám se bledým), slad-nu, trbpb — trnu. — 3. Kmeny v ě (é). — a) Z kořene jsou z pravidla neutra: běže, drže, hledě, bud — bdě, hoře, hřmě, kleče, křiče, kypě, letě, leže, lip — lpě, min — mně, mlče, rdě, sedě, smrdě, trpě, vele, věze, vidě, vise, vrtě, zně. — b) Od sloves: jmě (jíniti). — c) Od jmen označují obyč. stávati se tím, co jméno označuje: bujně, dně, o
chromě, oněmě, sně (sníti), tmě, umě, hově. V této třídě jest několik hláskou t tvořených intensivních: sipě — siptě, soptě (vedlé sopti), chropě — chroptě. Mkl. B. 432., 434. — 4. Kmeny v i ukončené. Tvoří se od jmen. Jsou buď pře- chodná buď nepřechodná. — a) Přechodná, a) znamenají činiti, jmenovati, opatřiti, krá- šliti, vykonati tím, stráviti to, osvoboditi od toho, co kmen označuje: bavi, brodi, budi, cti (čbstb), dávi, dědi (děd), doji, dráždi, dusi, háji, hanobí, hnoji, hoji, hubí, hyzdi, o
chromí, chyti, klidi, chopi. koji, kroti, krmi, koupi, lepi, lomi, lovi, loudi, loušti (louskati, luska), muči, míní, měni, měři, mísi, mluvi, moři, mrači, nosi, nuti, páli, paři, plaši, plavi, pravi, řídi, sadi, soudi, slavi, oslepi, sloni, smradi, stavi, vodi, voli, živi atd. — ß) Refle- xivní znamenají: Činiti se tím, to na sobě činiti, co kmen označuje: líbi se, modli se, mrači se, pěni se, poti se, posti se, štíti se, vadi se, okoti se, oprasi se, oteli se, ohřebi se. — b) Nepřechodná časoslova znamenají býti tím, za to se míti, v tom býti, toho uží- vati, to činiti, co kmen označuje: babi, bloudi, hřeši, chodi, chybi, jezdi, kroči, kvapi, skoči. slouži, stači, stoupi. — Pozn. Některá mají význam intensivnosti: dychti vedle dychtě, pachti. — 5. Kmeny v a ukončené. a) Z ko- řenů tvořené: káza, křesa, líza, ka, la, hna, dra, pra, sra, lha, tka, žda. — b) Denomi- nativní jsou trvací, pokud nemají předpon: děla, rovna, černa se, červena se, zelena se, blekota, klokota, střehota, štěbeta, řehota, šepta. — c) Deverbativní jsou iterativa: roz- dáva, dostává, poznáva, hníva, píva, býva, zýva, díva, zíva, mácha, pada, pása, vída, stříha, šíva, svíta, dýcha, hýba, líha, léta, říka, boda, mrka, hříma, běha, hlída atd. Mkl. B, 467. — Pozn. V této třídě jest nej- více sloves označujících intensivnosť nebo zdrobnělosť: dupa, cucha, drcha, mácha, hu- láka, pohejska. Mkl. B. 475. — 6. Kmeny ukončené v -ova. -- a) Denominativní: bědova,bojova, darova, dušova, hodova, kamenova,kralova, křižova, putova, rokova, škodova.— b) Deverbativní: shrnova, rozvinova; po-hrožova, nakloňova, kupova, oblomova, opo-jova, uvozová; rozdmychova, vyhazova, vzka-zova, zapisova, vyskakova, postrkova, sva-zova. Pozoruj áva v: zpytováva — zpytova,vyučováva — vyučova, obracováva — obra-cova. Mkl. B. 485. — Mkl. B. 418. —485. — K. vojska, vz Cadre. Čsk. — K., vrchol, Gipfel. Z vod kmenové (nom. pl. ) hor vy- stupovachu. Ms. 14. stol. — K. = hlupák, ein Stock, Klotz. Ctib.