Ohava
Ohava, y, f. — věc ošklivá, ohyzda, oškli- vost, šereda, Jg., mrzkost, hanba, der Gräuel, Abscheu, das Scheusal; jizva, die Schramme; Verunstaltung, Verstümmelung. V. Opovídati chromotu a všeliké o-vy. Kn. rož. č. 212. Ohava na těle, Šm., těla. Zlob. Všeliké ohavy, rány modré i krvavé i všelijaké. Kn. rož. 212. Opilství jest veliká rána a ohava na ženě. Reš. Přišel lidem v ohavu. Sych. — O., y, m., člověk protivný, nestydatý. Brt., Hý. O. lid- ského pokolení (v obecné mluvě: mrcha člo- věk). Us.