Ohaviti
Ohaviti, il, en, ení; zohaviti, ohavovati, zohavovati = hanobiti, hyzditi, šerediti, ver- unstalten, verhässlichen. V. — čím. Mrtvým tělem, V., umrlcem ohaviti. Reš. — co, koho. Ohavil posly Davidovy král amonitský. Ben. V. Krásu svou o. Br. Místa svatá o. Martini. — koho na čem: na těle. Pr. Kdožkoli pro zlé činy na údech bývá ochromen neb ohaven. Pr. měst. v Brně. 184. b. — koho pro co: pro krádež (znamenati). — čím čeho (obyč. co). Tím (rozkoší, lakomstvím atd.) každý ohavuje lidského přirození a činí se hovad špatnějším. Pont.