OnOn. Jeho, j'ho, jho, ho (odsouváním); jemu, j'mu, jmu, mu. Gb. II. ml. I. 152. O skloň. u Kojet., Přer., Bystř., Litovle, Konic, Jevíc., Zábř., Brn., Tišn., Kruinl., Kunšt., Žd'ár., Jem- nice vz Brt. D. II. 50., 79., 118., 136., 171., 192., 216., 237., 255., 272. On užito způsobem připravovacím (pleonastickým) v prostonárodní písni: ono se tam procházelo mé potěšení. Er. ľ. č. 518. A vony ho celičkýho děvečky tam polily. Ib. č. 735. Způsobem rekapitulují- cím. Má žena falešná, ona mi odešla. Er. P. č. 207. — To prší, ono prší; to hřmí, ono hřmí. Tento střední rod naznačoval také v če- štině původně vlastně podmět, od něhož pršení, hřmění atd. pochází. Později nabyly tyto vý- razy významu adverbialního. Vz Kla. Sklad. 14. On, skloň, na
Chromecku na Mor. Yz List. til. 1894. 278. nn.