Hrom
Hrom, u, m. (na Slov. také parom; valaš. baram), od hrm (zvuku hromu, Gb. ) v slov. hrmeť, čes. hřměti, r se stupňovalo v or = horm a přesmyknutím hrom, Ht.; hrimi, vz R. Der Donnerkall, Donnerschlag, Donner, Donner- strahl, Donnerkeil, Blitz. Ros., Jg. H. zvuk blesku udeřujícího i sám blesk (na Slov. jasná, hrmená střela = hřměná st. ). Jg. Hrom také = plamen z mraku vynikající (tedy blesk). Kom. Hrom vyskočil vrchem koste- lem (m. kostela. Vz Spodobení a Genitiv). Let. 458. Zahučí hrom strašný; jak blesk hroma; rachot hroma; h. bije, tluče. Rkk. H. udeřil. D. H. rachotí, tluče, praská, otřásá zemí, Pt., třeští, Zlob., tepe, Jg., hučí. H. ho zabil. D. Hrom ho obrazil. Let. Hromem omráčen byl. Třeskot, bití, udeření hromu. V. Od h-mu uraženu, zabitu býti. V. By h. do tebe z čista jasna uhodil. Jg. Bodejž h. ti dršťky vypálil. Jg. Z čista jasna h. udeřil (o něčem nenadálém. Vz Neočekávaný, Vlk). Lb., Č. Kouká jako devět hromů (hněvá se). Č. Aby mu h. játra, slezinu, střeva, plíce, ledvinu, srdce a všecky vnitřnosti rozbil (Za- klení). V Želivsku. Sř. Sto hromov ti do rebar; A čoby hromy bily. Mt. S. Když se ozve v máji hrom, chyť kámen aneb strom. Hrš. Vz Blesk. — Ve smyslu přenešeném. Kda Pavla čítám, ne slova mi se zdají, ale hromy (jeho slova). L. H. když z tisíc houká děl. Puch. Hrome (nastojte)! D. Hrom a hrky ! Hrom a peklo! Kulhaví, chromí, největší hromy. Jg. Co slovo, to hrom a čert. Nebo: Na hromu lehne, na hromu vstane. Vz Kletba, Klení. Č. Hrom ze sudu ho omráčil. Vz Opilství. Č.