Kožka
Kožka, kůžka, y, f. (malá, tenká kůže), Häutchen. V. Na hojící se ráně dělá se kožka. Us. K. vnější (mázdra), k. v životě (bránice), ovčí (košilka, roucho, oděníčko, pláštíček, t. plodu, dítěte novorozeného, Schafhäutehen), v očích (žilovatá, hroznová, mřížková, sklená, krystalová, svazová, Augenhäutlein), k. na pyji (obřezaná, neobřezaná). — K. vinná, hroznová, z vína, fíková, okolo zrna, od hrachu (vnitřní vrstva obsemení, Innenhaupt; vnější: slupka, Hülse. Vz Kk. 59) atd. Ja, V., Jg.