KřenKřen, raphanus. Byl. 15. stol. Cf. Bž. 188.; Rstp. 76., Čl. Kv. 294., Kram Slov., Slov. z
drav., Rosc. 145., Mllr. 35., Slb. 686., Schd. II. 292., KP. III. 271. Nejsem tak hloupý, abych jim pod samým nosem strouhal křen. Sbtk, To je k. dítě (zlé). U N. Bydž. Kšť. Jest plný křenu (rozhořčen). Světz. 1874. Bude-li z křenu, budu já z pepře. Jrs. v Kv. 1884. 15. = K. = rcřenová omáčka. K. po- lívkový, studený, se smetanou. Hnsg.