Blud
Blud = omyl, mýlka. B. = nepravé po- znání nebo pojetí věci; B. = úsudek křivý, jehož se někdo drží maje jej za pravdu. S. N., Blř. Cf. Mz. v List. filol. 1880. 10. Chtějíce ten blud dobrodiním opraviti. CJB. 391. Proto bludu tomu Pavel z nepříma čelí a b. ten poráží. Sš. II. 199. Zůstávati v bludích a svodích. Čr. Bludy kacieřské; Lid z bludu vyvésti. Št. Kn. š. 13., 11. B. starý novým činem (způsobem) na javo vy- nide. Dal. 149. Množství bloudících bludu neochraňuje ani neospravedlňuje. V. Blud bývá velmi plodný a snadno jiných více urodí. Hkš, Plác. — B. = podražec, rostl. Mor. Knrz. — B., a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 118., Půh. II. 104. — B. = bloud. Ostrav. Tč.