1. Man1. Man, něm. Německé neurčité zájmeno man vynáší se v jazyku českém: 1. rodem trpným. A tu bylo mnoho o věci zemské rokováno. Háj. — 2. Bodem zvratným n. středním. Mluví víc, než se věřiti může. Kom. S mlčenou nejdál se dojde. Prov. — 3.
Druhou osobou jednotného čísla, když věta o každém tvrditi se může. Čemu sám nechceš, nečiň jinému. V. Dříve než začínáš, dobré jest rozvážiti. Kom. Chceš-li lidi poznati, musíš s nimi obcovati. — 4. První osobou čísla množ. rodu činného, když zájmeno to se rovná našemu my. Co sobě chceme, i bližnímu po- vinni jsme. — 5. Třetí osobou čísla množ. rodu činného, když zájmeno man znamená tolik co lidé. Hrách obyčejně z jara sejí. Byl. Všecko mi prodali, nic mi nenechali. Us. — 6. Zájmenem kdo aneb jménem člověk, když je s nimi zaměniti lze. Jak kdo žije, tak umírá. Prov. Člověk nemládne, ale stárne. Chce-li člověk živ býti, musí pracovati. Prov. Zk. — 7. Někteří překládají něm. man také slovem: jeden, ale tento překlad jest špatný (germanismus), ač čteme u Kom.: Šnek (točité schody) vysoký byl a v kolo, že by sobě jeden závrať uhoniti mohl. Kom. Lab. 90. A v Pref.: Ani jísti, ani spáti se jednomu nechce. (Brt. ). — 8. Konečně se
druhdy pod- mět zcela vypouští (klade se 3. os. sg. ); tento způsob v řeči lidu nejčastější jest a ryze slovanský. Brt. Co by pět (člověk, někdo) napočítal, byl jsem na místě. Brs. 100. Bolesť přestala, jak by uťal. Brt. Za peníze všecko dostane. I penězi celý svět projde. Do toho kopce nevyjede. Ještě včil tam najde kousky brambora. Spíš ho uslyší jak uhlédne. Po ní nepozná, jak je tak veliká paní. Do toho obřísla by navázal snop, že by jím nepohnul. To je člověk dobrý, že by ho musil pohle- dati. Sedna na železnici za hodinu je v Olo- mouci. A tak vždycky v irrealných větách přirovnávacích. Nemoc přestala, jak by uťal. Jako by namazal, jako by kámen do vody hodil atd. Brt. v Km. 1877. str. 157.
