Bočiti
Bočiti, ím, 3. pl. -čí, boč, če (ic), il, ení; bočívati (vyhýbati se). Sich seitwärts wenden. Hrnec se bočí (v peci s jedné strany více se nahýbá). Us. — před kým. Před sirotkem Bídným Bočí. Tabl. Poës. — od čeho, od koho. Panna od mládeže bočí (straní se). L. Krok. — komu, čemu. Zálohám budeš Bo- čiti. Pís. br. — z čeho : z dráhy. L. — s kým, Troj., s vojskem (in die Flanke gehen). Rk. — proti čemu. Což proti tomu Bočí (čelí), Solf. Bočiti se proti komu, scheel ansehen. Pk. — se ke komu = blížiti se, lísati se. sich anschmiegen, schmeicheln. Ros. — se na koho = zlobiti se. Jg. — se s čeho: s koně = bokem slézti, nahýbati se. Jg., St. skl., Výb.