MukaMuka (zastr. mouka), y, f.; pl. muky, f. nebo muka, n. (Vz Jatka, Játra. ) Muka, pl., n. v 1, 4. a 5. pádě, v ostatních dle, Žena', Bn., tedy: dat. mukám, lok. mukách, instr. mukami. Rad. zv., Prov., Ms. Die Pein, Qual, Plage, Marter, Folter, das Leiden. Jg. Muku trpěti. D. Muka věčná. N. T. Skrze trápení a muky. V. Muky vymysliti. Kat. 2744. Bez muky není nauky. Pk. Přestál veliká muka. Us. Jako na mukách plete (mluví pomateně). Vz. Tlachal. Na Slov., Č. Po smrti věčná muka ho očekává. Ml. Byla to pro mne strašná muka. Ml. Lehčejeť tepe dievčie ruka, ot mužské rány bývá veliká muka. Dal 10. — M.. Boží muky (muka), die Martersäule, das Kreuz. Kdež muky boží stojí. V. U Bo- žích muk. Us. Už mu jíti pod boží muka. Vz Žebrota. Stojí jako boží muka nad Ko- kory (ves u Přerova), n. u dědiny. U Přer. Kd. — M., die Folter. Vyznání na mukách. Kn.
dr. 112.