Napřed
Napřed, adv. 1. O místě, vorn, vor. N. staviti, klásti, V., letěti, D., utíkati, jíti, po- slati, nésti, napředpověděný, zavázati (zástěru), míti. V. Vz nahoře, jak napřed psáno stojí. Vác. Jakž n. dotčeno. 1613. Dch. N. hladí, zadu škrábe. Jg. N. dáti, míti = přednosť, den Vorzug geben. Gl. Před někým něco n. míti. Jan Bistřický, 1602., Mus. 1845. 602. Já nechci v povinné poslušnosti a podda- nosti žádnému z katolíků nic napřed dáti. Skl. V. 249. Ty děti byly vtipnější, věkem a prospěchem n. mající. Kom. D. 173. Ženy české mužům statečností n. nic nedali. Vš. Nedadouc napřed žádnému, kdo jsou obec kdy před nimi spravovali. Čr. Alexandrie množstvím obyvatelů žádnému městu těch časů n. nedala. Har. II. 195. Vz Gl. 170. Jeden před druhým nic n. nemá. Har. Dobré věci před zlými daleko n. mají. V. On před ním nic n. nemá. V. On mu v tom nic n. nedá. V. — 2. O čase = dříve, vorerst, voran, voraus, vorweg. Jg., V., Kom., Br. N. ozná- miti, říci, viděti, mluviti, čísti, napomenouti, sbírati, jíti, běžeti, vzíti, koupiti, dáti, za- platiti, jg. Napřed řečený, Br., n. pověděný. V. N. jako potom. D. Proto tvój pohon na- před jde. Kn. rož. 103. Hned n. Dch. Vz Před. — N., s instr. míry. Král nebeský sv. Martě rokem napřed skončenie zjevil. Pass. 605.