2. Odjíti, odníti
2. Odjíti, odníti, odjati, odňati, odejmu, odjal n. odňal, odjat n. odňat, odjati, odjetí, odnětí; (odejmouti, odejmul, mut, mutí); od- jímati, odnímati = pryč vzíti, pryč bráti, weg-, ab-, hinweg-, entnehmen; zbaviti někoho něčeho, einem etwas nehmen, ab-, weg-, be- nehmen, ihn berauben; zkaziti, zrušiti, za- hubiti, ausrotten; zase vzíti, zase dostati, co druhý vzal, odcizil, wieder abnehmen, ent- wenden, abjagen, abschlagen. Jg. — co. Odejmi (stáhni) larvu, uzříš šalbu. Prov., Jg., na Slov. Šupinu, kůra, V., kýtu (ablösen). Dch. To bolesť hlavy odnímá. Byl. To spaní odjímá. Jg. — komu čeho. Král odňal Chebu Bavorům, Bart. I. 22., lépe: co: Cheb. Km. — co s čeho: přílepek s rány. Jg. Voda ta povlaky s očí odnímá. Ras. — co od čeho, od koho (v čem): Bůh někdy od člověka věci jemu škodlivé odjímá. Bl. Počet od počtu o. (odtahovati). Kůru od stromu. Us. Ducha sv. neodjímej ode mne. Br. V té řeči Abraham odjímá naději od bohatce o všelikém milo- srdenství božím. Chč. 634. — z čeho. Z těch odejmi 25000, mělo by jich zůstati . . . Br. Co komu z rukou o. (vzíti). Br. Vlku zajíce z hrdla neodejmeš. L. — co komu (čím). Chč. 448. Chtěl jest tu kapiu v slovu božiem zkaziti a tak mně kázánie úplně odjieti. Hus. Výb. II. 200. Nemusila-li ona moudrosť Ježí- šova rodičům veškerou péči o něho odnímati? Sš. L. 45. Jakž se odejmu tomu nepříteli svému? Modl. 14. stol. Pevnosť Turkům naši mocí odňali. Vrat., Har. Štole právo, štole dědictví o. Vys. Zbraň nepříteli o. Us. Někomu život, moc, bázeň, strach, hoře, bolesti, těž- kosti, neduh, zrak, světlo o. V. Odňali jim zase dobytek. Ros. Zlostí svou muži půl života odnímá. Štelc, Někomu něčí srdce, odpočinutí, D., sobě hrdlo, Jel., řeč výmluvným, Br., někomu naději o. Troj. Něco někomu krádeží. J. tr. Někomu právo k živnosti. Šp. Trojanští velikou mocí Rekům to odjali. Troj. Život komu o.; marná myslenie srdci svému o. Št. Někomu důchody zastavením platu o. Ml. — co komu jak: zboží, zemi bez práva o. Dal. — s adv.: zlodějsky, kradmo, kradí. V. — se = zpěčovati se, zdráhati se, sich weigern. Petr se poče otjímati, nedada svých noh umí- vati. St. skl. — se od čeho. Znamenie, kdy je dospělo maso ku pokrmu, když od kosti bude sě odjímati (děliti). Št. N. kř. 2G0. — se nač. Bláto se odjímá na boty — chytá se. Us. na Mor. Mřk., Brt. — Vz Vzíti.