Odkázati co kam
Odkázati co kam: něco do poznámky. Tš. Laok. 52. Jinam peníze o-zal. Půh. Na kostel něco o. Hus I. 435. Z Hoščálkovéj jedna o-la na mňa (= vzkázala, že by mne chtěla) Mor. Brt. D. 168. Janík, Janík, o-zal na ťa pán úradník, zoráľs-li to až po chodník. Bart. P. IL 326. — co komu. Odkaž mu službu = vyřiď mu pozdrav. Sl. ps. 76. Odkaž mi (vzkaž), môj milý, co len od tej mušky (po mušce). Sl. ps. č. 81. O-zal nám cestu za sebou (odpovídají tomu, kdo se ptá, co jim nebožtík odkázal). Us. Msk. A já sem jí zaséj takto o-la (vzká- zala). Brt. N. p. I. 156 — co komu na kom. Pan Smil o-zal mi 300 kop na něm. Půh. I. 165. — co odkud. Kdo od malé summy velikú odkazuje. Vš. 315. O. pod- dané z gruntu — vyhostiti, verweisen. 1613. Sd. záp. opav. — co čím. Summu o-zuje listem na dědictvie. Vš. 316. Aby mohl dě- dictvie listem o. Vš. 316. Na která svým osudem téměř výhradně jest odkázán. Osv. I. 76. — komu co, čeho kde. Že jemu tu židé na tom zboží o-li svého dědictvie pravého, ješto jim jest odhádáno. Půh. I. 124. O-zal mi sto kop na něm. Půh. I. 135. — se čeho. O se něčí vlády (= z ní se vyzouti, ji odmítnouti); Frankové válčili se Srby poslušenství se odkazujícími. Šf. Strž. II. 113., 538. Odkaziti, desinfieiren. Dch.