Odkládati; odklásti
Odkládati; odklásti, odkladu, kladl, den, dení; odložiti, il, en, ení; odkládati = něco na stranu klásti, weg-, hinweglegen, bei Seite legen; odděliti, aussondern; vyzdvihnouti, zrušiti, aufheben, ungültig machen; prodlíti, na jiný čas nechati, aufschieben, fristen, aus- stehen lassen; ustanoviti, oddati, chovati k něčemu, aufbewahren, bestimmen, ver- wenden; odčiniti, nahraditi, genugthun, ent- schädigen ; skládati, auf-, ab-, erlegen. Jg. — abs. Neodkládaje; nic neodkládajíc. V. Od- ložené se neztratí. Ros. Kdo odkládá, míti nechce. Pk.— co: roucho, oděv, práce, dílo, lhůtu, D., knihu, stud, při, bázeň, strach, hněv, nenávisť, závisť, domnění, V.; mlýn, kolo (základku odstrčiti, aby mlýn šel, aby kolo šlo). Vys. Odložiti robotu. Zpěv. II. 96. Zvláštní den jim odložil. Pass. 581. Kdež nemôžeš panovati, žádosť odtud odlož. Anth. I. 120. — co z čeho: z místa, V., dílo z rukou. Reš. — co s čeho: vinu s sebe, V., něčeho s cesty, Plác., něco s očí odlož. (tajiti). V. — co v co, kam: v stranu. Klat. — co, koho k čemu: syna ku kněžství, V., soud k jinému času. Br., Ler. Bůh k hněvu nás odložil. Br. Hovado k oběti o. V. Ku každodenní potřebě něco o. V. Z poručení otce k stavu duchovnímu odložen byl. Koc. — na co, na koho, kam. On všecko na jiné odkládá. V. O. na poklad. V. Práce, starosti na stranu o. V. Něco na jiný čas o. D. Na dlouhé lokty (lokte, D.) něco n. něčeho o. V. Na něčí vychování o. Dvě kron. Včely na zimu odkládají. Us. Při na několik dní odlož. Pr. Hospodář nemáť sě bezpřémně na duchovnie jen věci odložiti. Št. N. kř. 54. Čo môžeš dneská urobiť, neodkládej na zajtra. Mt. S. Odlož toho na první poličku. Lb. Půhon na žádosť strany o. Žer. Záp. II. 22. — co, koho od čeho: od dědictví o. (oloupiti). V. Odložil od sebe omyl, Jel., strach. Dvě kron. O. od něčeho žádosť. Jel. Den ode dne o. V. — s čím: s dílem. Lom. Protož pán s tím kázáním do posledního dne odložil. Br. S podpisem, Záv., s prací o. Ml. S smrtí jeho odložili po velikonoci. Br. — čím. Hněvem svým odkládal. D. On má čím o. (napraviti). Hus. Nemohl by toho králi jednú pokoru svú o. (odčiniti). Št. Co činiti máš, tím neodkládej. Pk., C. Vz Odčinění. — čeho. Pán Bůh někdy pokut odkládá. V. Odkládám toho. Kram. Na dlouhé lokty toho sobě od- kládali. V. Odložte na stranu těch překážek. V. O. pře (na dobu). Vz Spodobení,. Kom. L. G8. Spisovatelé doby střední, zvl. Žerotín, pojí často sloveso ,odložiti' s genitivem. Zů- stáno na tom, aby se soudu odložilo do zejtřka. Odloženo jest té věci do pondělka. Žer. Záp. II. 15. Avšak již podlé Jg. slovníku převládá daleko akkus. Gt. odluky to není, poněvadž se jím nevytýká předmět, od něhož se něco odlučuje; gt. partitivní též to není, ješto se věc celá odkládá. Proto jest logicky oprávněn toliko akkus., jehož lid vůbec užívá. Brt. Vz Odkládati co. - co, čeho do čeho. O. sobě něčeho do druhého dne. Kram. Odložil toho do téhodne, Jg., do dvou dni. Har. Na Moravě mohl soud pohnanému (žalovanému) při na několik dní n. do budoucího soudu odložiti (ale nemusel). Vz Hojemství. Pr., J. tr. Do nebe jste odloženi (ustanoveni). Jel. Pře do třetího dne odložena býti musila. V. Vyslyšav strany odložil jim do jitra. Bart. I opět jim odložil do druhého dne. Čr. Půhon z vůle obou stran jest odložen do druhého práva, Žer. Půhon odložen do příjezdu pan- ského. Žer. Při do druhého soudu o. Zř. F. I. Něco až do šesti let nejprve pořád zběhlých o. Vác. XX. Něco do rozsudku o. Zř. F. I. — (co) komu: Bohu o. (posvětiti). V. Aby věčným pokutám nebyl odložen. Pešín. Pán neodkládá tomu, kdo prosby činí k němu. V. Kdo si roky odkládal, bude moci ze škod pohnán býti. Vš. Vyslyšev to odložil jim, až by o té cestě něco místnějšího vyzvěděl. Bs. Ty všecky škody slibujeme jim odložiti (na- hraditi) a hotovými penězi zaplatiti. Tov. 104. — komu kdy. Neodkládej člověku v nouzi jeho. Br. — komu s čím. I zlým lidem s pomstou, i dobrým s ochranou o. Br. — za co co dle čeho. Za hlavu má . . . dosti odložiti podlé úředního úkladu. Ustav. zemi. Aby vrah jich přítele hlavu odkládal podlé práva (= plat přátelům zavražděného položil). Kn. dr. 101. — s čím proti čemu: proti řádu. J. tr. — s inft. Odkládal to udělati. Br. Neodkládám ostříhati rozkazů tvých. Br. Až sem odložil mu se učiti. Us. Vší věcí od- kládaly se (vdovy) za muž jiti (zdráhaly se). Št. — při čem. Odložte při té věci ohledy na osoby. Kom.