Odplata
Odplata, y, f., odplátka = odplacení, odměna, náhrada, odměnění, Belohnung, Ver- geltung, f., der Preis, das Wiedergeld. Jg. O. je vnější odměna nějaké činnosti neb za nějaké působení; může ovšem býti i vnitrní (spokojené svědomí). O. právní je pouhá vý- měna za poskytnutý dar nějaký neb za činnosť, kteroužto s mou škodou jinému výhody jsem poskytl. V užším smyslu je o. nějaké dobro, než vědecky řečeno je o. též i zlo za zlovůli a zločin, trest. Vz S. N. Jak kdo činí, tak odplatu béře (vezme). Jg., Lb.Vz Osud. Půjčka za odplátku. D. Jaká půjčka, taková o. Prov., Jg. Povolující s činícím jednostejnou o-tu berou. Pk. O-tu vzíti. Alx. 1104. O. podlé zasloužení je lepší, nežli který dar bez za- sloužení. Us. Jechomť se v o-tu ctíti, podá- vajíc sobě píti. Žk. 13. Každý svú odplatu vezme podlé svého úsilé. ZN. O-ty se odčítati (zříkati). Sš. L. 168. O-tu svou skutečně a obižně obdrží. Sš. O. 311. O-tu za to při- povídá. Sš. Mt. 90. O-ty dostává se jenom modlitbě řádné. Sš. Mt. 90. V o-tu něčeho žádati. CJB. 363. O. v zájem. D. Bez odplaty nechati. V. Pro odplatu boží to činí. Vrat. Na věčnou odplátku. Us. O. čeho : pokory. St. Odplatu míti z čeho, za co. Zk. Za to od- platu od Boha vezme. Št. O. za zachovám života. Er.