OdporníkOdporník, a, m., protivník, soupeř, ne- přítel, der Gegner. Proti protivníku něčeho hájiti. V. Svému o-ku dostáti. Reš. — O., der die gerichtliche Einsprache erhebt. O., adversarius, odporná, protivná strana ve při. V každé pomluvě o. muož se pohonu neb žalobě obrániti a žalobník také proti jeho řeči odmlúvati. Kn.
dr. 35., 59. O-ku má dáno býti hojemství až do
druhého roku. Arch. V. 159. Na toho, kdo se před právem jsa z něčeho obviněn zná, není rozsudku potřebí, než rozkazu, abv svému o-ku práv byl. Kol. 33.
