Odporný
Odporný. O. síla kmenu. Zpr. arch. VIII. 119. — čemu. Vůle Bohu o-ná. Dik. II. 6. Jeho žádosti o-ni býti jsme nemohli. 1515. Mus. 1880. 490. — komu čeho. Pakli by kto písaři toho odporen byl (jemu v tom překážel). Výb. II. 173. — O. = nepříjemný. O. zápach, chuť, Pdl., vítr. Lpř. V o. vě- cech člověk rychle navésti se dopustí. Výb. II. 1490. — komu (jak). To jídlo jest mi o-no. Dch. Byli mu do duše o-ni. Schlz. — O. = protivný atd. — čemu. Pravdě o. Dch. Aniž sobě o ren jest v tom, že ... . Sš. I. 160. Táž moudrost nenávidí věcí sobě odporných. Chč. P. — O = nepřátelský. — komu. Čásť šlechty tomuto tyranu od- porná. J. Lpř. — v čem. Ve všech radách nám o-ni byli. Bart. 93. — čeho. Někteří nebyli by toho o-ni. Arch VII 12. Toho jim byl o-ren a pravil. Arch. VII.520. Páni o-ní kalicha božieho. Let. 513.