Odruch
Odruch, u, m. Časoslova o-chu a) pod- mětného, která naznačují, že se podmět od něčeho pryč pohybuje: odjeti, odstoupiti; b) předmětného, která naznačují, že nějaký předmět od něčeho pryč oddalujeme: od- vésti, odtrhnouti. Vz Doruch. Brt. Mtc. IV. 6., 7.