Odtržný
Odtržný. Hřiechóv plzkosti odtržen jsa. Kar. 90. Odtučniti, il, ěn, ění, entfetten. Šm. Odtud až potud! Sb. uč. O. (= odtam- tud) přišel ku Kroesovi. Výb. II. 930. Odtuch, u, m. = odtucha. Rk. Odtucha. Maria, tys má o. Sv. Mar. v. 382. A dobrú ottuchu dá jej. Hr. ruk. 179 A ještě v písmě nalézáme tu o-chu, že živí mohú pomáhati mrtvým. Št. Kn. š. 302 (133). Buď mé duše cná o., sešli jiej sv. ducha. Pravn. 1869., 1985. Věrnú jim o-chu dával. Ib. 2196. Když křestiané o to již žádnej odpory ani otuchy nemóžechu mieti Mill. 29. Odtuchati, vz Odtušiti. Odturčiti koho = od turectví odvrátiti. Šd. Odtušení. Dal jim o. (Kristus apoštolům). Sv. ruk. 76. Odtušiti, odpověděti. Hr. ruk. 373. v. 61.; 395. v. 30.; ulehčiti Hr. ruk. 421. v. 92. — komu. Odtuš srdci svému. Ezp 1441. — sobě kdy. Teprv r. 955. odtuchali sobě Němci a ostatní od Maďarů stíhaní národové. Čas. duch. 1882. 477. — sobě (v čem). Druzí v sboží tohoto světa od- tušie sobě. Št. Kn. š. 243. Chciť já sobě o. 1380. Mus. 1885. 566. Odúčať = odučovati. Mor. a slov. Šd.