Odvětiti
Odvětiti, il, ěn, ění, odvčtovati, absondern. — co. Odvěť tu směť (=odděl). Us. — se čeho = odříci se. Aniž my se ho (slova pa- soha) tu docela odvětovati budeme. Sš. Mt. 333. Dobře bylo, dokona místnějších okolností se odvětovati. Sš O. 185. Nemůžeš se toho o. (nemůžeš toho zapříti). Jg. — komu = odpo- věď dáti, antworten. Otvecechu vojevodě Čstmíru. Rkk. 17. — komu jak. Lahodnými slovy mu odvětil. — co z čeho, ableiten, folgern, vyvoditi. Z odpovědi té aspoň tolik odvětovali apoštolé, že ... Sš. L. 203. Z dru- hého nyní podjímá se odvětovati proti blu- dařům. Sš. II. 215. Z toho odvětuji následu- jící závěrku. Krok.