Ohnisko
Ohnisko, a, n., obyč. ohniště, ě, n., ohnišťko, ohnišiáťko, a, n., na Mor. ohnišče (Brt.), die Feuer-, Brandstätte. D. Ohnište, gt. pl. ohnišť, vz -iště. O., nad ním je plášť, kterým kouř do komína odchází. Š. a Ž. (Walter). O. vlaské, Nz., o. v kuchyni, Us., ohnisko stolní (ohřivadlo trénohé). V. Kuchař na ohništi (prsku) vaří. Kom. — O. v huti = místo, kde litinu roztápějí, prve než ji kovají, der Herd im Eisenhammer. O. ha- merné, pražecí. Vz KP. IV. 67., 88., Jg. — O., veliký oheň. Zlob. — Ohniště, spáleniště, die Brandstätte. Schön. — O., focus, der Brenn- punkt, místo n. bod, ve kterém se paprsky zapalovacího skla sbírají, aby pálily. Sedl. O. jest bod, v němž se protínají paprskové byvše odraženi na vydutých zrcadlech neb zlomeni v optických čočkách. Stč.. O o-skn čoček a zrcadel vz KP. IL 402. Ohnisko zrcadla zapalovacího. Sedl.