Okov, u, okůvek
Okov, u, okůvek, vku, okůveček, čku (na Slov. okovek a okovček, ečku), m., okova (zastr.), y, f. — O , okované vědérce, jímž se voda vázl, vodní konev, der Eimer, Wasser- eimer, Brunneneimer. V. Okovem vodu vážiti ze studnice. Kom. Z okovu koně napájeti. — O., bečka v hornictví, der Kübel, die Tonne. Us. O. vratní, kolovratní, Haspelkübel; vodní, Wasserk.; těžný, Förderk. Hř. — O., na Slov. a dříve: vědro, míra tekutých věcí, der Eimer, das Mass. O. vína. Jg. — Okov a okova; pl. okovy m. af.= pouta, die Fessel, Bande, Eisen. Okovy zlámati. Us., složiti, na někoho vložiti. Solí. O. na nohou a na rukou. D. Do okovů přijíti. V. Vězně z okovů vyvésti. Br. Dobuď se z okovů těla. Kom. Do okovu dáti. D. Všech o-vy sú sě zrušily (soluta sunt). ZN. Z okovů vypustiti (pustiti), Rkp. pr. pr., vy- jíti, Ben. V., někoho vypraviti. Dal. V oko- vech seděti. Štelc. Okovy svázán býti. Ben. Okovy svírají. Br. Někoho okovy okovati. Dal. Sklíčen jsem okovy. Jg. S okovy ze ža- láře vyšli. Dal. Dáti koho do okovů, do pout. J. tr. Okovy někoho spoutati. V o-vech ně- koho držeti. Nt. Vz Okovy.