Omrzeti
Omrzeti, el, ení, omrznouti, znul a zl, utí = znelíbiti se, nechuť působiti, ver- driessen, lästig werden, ekeln. — abs. Tr- vá-li co dlouho, omrzí to. D. — komu. Všechněm omrzel. V. A když i ti (tribuni militum) Římanům omrzeli, volili znova con- suly. V. Chudý omrzí svému bližniemu (odiosus est). BO. Žena se stará, aby mu (muži) neomrzela. V. Chudý i svému příteli omrzí. Ben. V. Co pak, když sobě muž s ženú neshovieta aneb sobě omrzneta? Št. — Jel., Reš., Lom., Štelc. — koho (akkus.). Omrzelo mne to (jsem toho syt). D, Jel. Celý svět ho omrzel. Us. Omrzela mě všecka má snažnosť BO. Ta rada městská již je omrzela. V. — se, co komu. Když omrzíš sobě vše zlé. Ctib. O. se lidem i sobě sám. Km. — Jel. — se čeho = sobě co. Neomrziž se mého vzdy- chání. Hank.