Oprávce, opravce
Oprávce, opravce, e, opravovatel, e, opravitel, e, m., der Aus-, Verbesserer. Kdo u cesty staví, mnoho mívá oprávcův ( = kdo co na odivu dělá. bez přesuzování nebývá). Ros. O. lidských obyčejův. Jel. O. zdi, domu, šatu. — O., kdo náhradu dává, napravitel škody, der Ersatzgeber. — O., správce, ředitel, poručník, řečník, ochránce. Výb. I. 721. Der Anwalt, Redner, Verwalter, Lenker, Schirmvogt. O. klášterský. Kn. dr. 138. Kdyby kto byl o. něčí, móž od něho podlé smlouvy plat úroční míti. Št. N. 80. O. lodi, gubernator. Bibl. Vzali sebou o., či řečníka, Tertulla. Sš. Sk. 205. Zlý oprávce toho města, St. skl. Vdovám a sirotkům mi- lostivý oprávce. Háj. — O., rozsudí (Schieds- richter). Mus., Rkp. pr. man. O. to rozsuď. Vl. zř. 541. Když po smluveném příměří stranám obapolně křivdy se dály, opravy jich skrze rozsudí s obou stran se žádaly. S. N. — O., der Gewährsmann, Vorgänger. Tehdá to mu nalezli, že mu nebylo potřebno o. jmenovati před posly. Kn. rož. 285. — O., v tiskárně korrekter. Hanka. — O., der Schiffsruderer. Trieris jest loď, ježto má tři řady opravcóv (Bib. 1404.), Gl. 205.