OtázatiOtázati, otáži (zstr. otíži), otázám, otěž n. otaž, zán, ání; otázati se, otazovati se = ptáti se, fragen, befragen. — koho (gt.) Otáza král svých mu
drákóv. BO. Stařec otázal jeho. GR. Potom otázal Antenora, oč by přišel. Troj. 102. O. zlatníkův. Pass. Otázal ji otec. Pass. 32. Otěž svých předkóv; otěžte jeho, bude-li moci živ býti. Bj., BO. — koho na čem, čeho na kom. Otázali jeho na tom. Pass. 564. Na něm toho otázachu. Kat.2597. — Dal. 14. —koho (gt.) čím. Otázal jich těmi slovy. Ottersd. — koho o kom, o čem. Otázal jsem jich o židech. Ben. Aby otázali o zázraku. Ben. Jenom o svátosti biřmování na nich se otazoval. Sš. Sk. 221. — koho dle čeho. Ugrín podlé obyčeje křesťanského otáza Tristrama hřiechu všelikého. St. skl. — se koho (nač, oč, o čem). Tedy otázali jsme se těch starších. Br. Když se jich otížeš. Mu
dr. Při tom otázali jsou jeho. Br. A v domě byv otázal se jich. Br. Otázal jsem se o jeho kravách, jsou-li jeho. Svěd. O. se o nějakou věc, Br., o jedné věci. Luk. Otázali se jeho o jeho bydle a stavu. Pass. 331. — Jel., Pass., Háj. — kde. Před soudem sám sebe otaž. V. Otázal jeho v svém domě. BO.