Platiti
Platiti, plať, -tě (íc), il, cen, ení; platí- vati, platívávati; -pláceti v složených: do , vypláceti, co kdo povinen jest dávati, zahlen, bezahlen ; cenu míti, gelten, kosten ; vážnosť míti, gelten; slušeti, gelten. Jg. — abs. Nemoci platiti; neměti odkud platiti. V. Kdos pil (kdyžs pil) plať, s šenkýřkou se nevaď. Č. Skoupě smlouvej, ale poctivě plať. Rb. Co platí! (lépe: Co platno jest! Km.). Obilí nyni platí (je drahé). Us. To zboží mnoho platí. D. Obilí počíná platiti (přiskakovati). Ros. Tak to platí, jakoby sněhem zapečetil (nic). Sych. To platí. D. Poslední vůle blázna neplatí. Us. Nic neplatí (= moc, průchod míti, platným býti. V.). Ta smlouva neplatí. D. Ten zákon platí. Us. Budu-li při jistině popaden, platí mój život. GR. Ktožby ta- kové věci jednal, neplatí jemu než hrdlo, gebührt die Todesstrafe. Pakli by kto to přestúpil, tomu platí ruka, wird die Hand abgehauen. Arch. I. 213. (1422.). Gl. 232. Takliž platí (sluší) ? Čas platí, čas tratí. Mrk. — co : mzdu, dluh p., V., zboží, koně atd. p. Talent athenský platil 60 hřiven. Kom. 495. Žíto platí 8 zl. Zlatý platí 100 krejcarů. Us. — komu: mzdu dělníkům. D. P. dluh ženě = s manželkou obcovati, beiwohnen. 1617. Č. Chybně se klade, znamená-li prosté týkati se, vztahovati se, táhnouti se na př. Návštěva moje platí (gilt) vám. List ten platí (m. svědčí atd.) Vám. Brs. 123. — co čím. Kdo dluh dluhem platí, ten klín klínem, jak říkají, vyráží. Kom. P. hotovými (i. e. pe- nězi ; 2. na místě někoho odseknouti, odbyti; 3. vybiti, mit Prügeln zahlen. Hý.). Jg., C, J. tr. Kdo měšec tratí, nechť hřbetem platí. Jg. On to hrdlem p. musil. V. Nemám čím p. Sych. P. patami (utéci). V. P. kozími bobky (ničím). Šm. Kdo nemůže pěnězi, ať platí železy. Rb. Vlk koží platí. Č. Vlastní dům zlatem nezaplatíš. C. — za koho: dluh za přítele, oběd za někoho p. D. — za co. Zač platí obilí V D. Mandel žita platí za 6 kop. V. P. za vyučenou. Šm. U Pardubic: Co by platil na železnici svou osobou (m.: za svou osobu)? Us. Jichžto 12 za groš by platilo. Výb. í. 459. Tři krejcary platí za groš. Har. P. někomu za práci, za službu, za vůz. J. tr. To za zákon platilo. Ml. Čislovky ty v la- tině za jména přídavná platí = počítají se k jménům přídavným. Vz Jméno, Slovo. Kde ryb není, platí i rak za rybu. Č. V ne- rybném kraji i rak za rybu platí. Č. M. 217. Za hřích p. (odbývati, trpěti). Kom. J. 872. N. N. platí za boháče (dvojsmyslné, tedy lépe: pokládá se, má se za boháče). Vz Brs. 123. — nač: na srážku, na dluh. Nz. Ten každý na groš český placen býti má, soll in böhmischen Groschen gezahlt werden. VI. zř. 301. — od čeho: od pat (utéci), Jg., od práce, od cesty, J. tr., od díla, od správky. Dch. Poslu od míle p. Tov. 30. Od čeho co placeno býti má od desk. Vl. zř. Mistr to- varyšům od kusu platí. Šp. — po čem (se). Po čem se platí korec žita ? Po 10 zlatých. Us. Libru po tolaru platil. Us. Po čem platí na trhu pšenice ? Zvíš, po čem hoře platí. Sych. Okusíš svrchovatě, po čem psota na světě platí. Jg. Dluhy po otci p. Žer. Korec chmele platil po kopě groši. Let. 46. —jak. P. po lhůtách, po částkách. J. tr. — kdy. Bude p. po smrti ten den, za uherský měsíc (nikdy). Šm., Hý. — oč. Nedovedeš-li toho, o tvój život platí. GR. — kde. Mnoho u nás p. budete (vážnosť míti). Sych. Mnoho platí u dvora (má vážnosť). D. Já nic u něho ne- platím. Us. Platí u nich pravidlo. Berg., Šm. P. v něčí lásce (cenu míti). Troj. To před ním mnoho platí (má cenu). Bib. — proč. Tento výrok platí pro všecky prestace, lépe: tento výrok vztahuje se ke všem prestacím n. týče se každého vybývání, rozumí se o každém vybývání. Šb. — s adv.: právě, řádně, D., hořce, V., dobře, na před, špatně, tuze málo. Jg. — že — oč že; tušiti, trvati. Platí, žes to udělal ? Gilts ? Cyr. Platí, že neuhodneš, kam půjdu. Ros. Kdyby měl užitečnou vin- níci, platím (tuším), že by se mu líbila. Lom. Plativý, der zahlende. Jest nehrubě p-vý. Jg.