PočátekPočátek, tku, m., počínání, začínání, za- čátek, Anfang, m. V. P., doba časová prvního zjevení se, vznikání věcí a úkonů jednotlivých. Vz S. N. P. života. V. Bez počátku i konce. V. Od p-ku až do konce. V. Od p. světa. V. Z počátku. V. Z p-ku jsem o tom mluvil. Br. Na p-ku králování jeho. Br. Na p-ku dne. Reš. V p-ku. Berg. P.ohně, D., řeči. V. Při počátku řeči oznámil. Štěstí. P. něčeho učiniti, udělati. V., Nz. P. plápolal, prostředek vlažněl, konec vystydl. Kom. Neduhu hned z p-ku v cestu vkročiti. Flav. Z p-ku psaná narovnání napravili. Nar. o h. a k. Darmo hledají filosofi, z čeho jest p. světa, nebyloj Bohu potřebie toho. Št., Výb. I. 643. Počátek mú
drosti jest báti se Boha najviece na jeho velebnosť zřiece. Smil 47. Ten učinil p. divů Ježíš v Kaně galilejské. Sš. J. 41. Jiné věci od látek vzaly jsou svůj p. Sš. Bs. 3. Ku p-ku se navrátili. V. Dobrý p., půl práce. Ros., č. Vší mou
drosti p. Smil. Co kopřivou má a chce býti, to hned na p-ku bude žíhati aneb páliti. Prov., Jg. Soudcové k p-ku jedné každé věci i k jednomu každému skutku prohlídají a jakž obyčejně přísloví jest, p. soudí. Všelijaké pře ne začátkem, ale kon- čením se rozeznávají (causae discernuntur finibus). Pr. Hlučný p. tichý konec mívá. Č. Vz Ticho. Milé zlého počátky, leč konec žalostný. Č. Co z p-ku nevalno, nebudeť i na- potom chvalno. Pr. Dobrý p. polovice díla. Vz Chuť. Č. Každý p. tvrdý. Č. — P., původ, der Ursprung, Anfang, die Geburt. Jg. Za- hálka p. všech nepravostí. P. míti od někoho. Bart. 2. 14. P. vzíti odkud. V. Kronika od p-ku země české. Kom. P. rodu. V. — P., p-ky nějaké nauky, die Anfangsgründe. ?-?? filosofie. Kom. P. vyučování, Us., umění, Kom., mu
drctví, D., básnictví, měřictví, Us., víry. Br. — P., kdo počíná, der Stifter, Ur- heber. Jel. On byl p. kacířství. L. — Počátky, dle Dolany, 1. mě. v jihových. Čech. Vz S. N.; 2. ves u Chotěboře; 3. P. horní u Chotěboře; 4. P. dolní v Čáslavsku. PL. — Počátecký.