PodstatnýPodstatný, co podstatu má, wesentlich, selbstständig. Hus I. 46. P. věc, Br., dar, Stav. manž., povaha. Sych. Pro podstatnější té věci uvážení na tom jsme se usnesli. Apol. P. slovo boží = verbum dei hypostaticum vel subsistens t. j. syn boží,
druhá božská osoba. Nemluví se o slově tom n. onom, nébrž o p-ném slově božím. Sš. J. 13. P. věta, vz Věta podstatná. P. jméno (ne: jméno statné), substantivum. P. jména od sloves vedená nepojí se někdy s genitivem před- mětným, nýbrž po
držují někdy vazbu svého slovesa. Vz Kopání, Křehot, Tlukot, Očista, Křest. Brt. Ostatně vz Jméno, Přemykání, Skloňování, Složený, Substantivum. — P., na čem co záleží, obzvláštní, přední, mocný, silný, vážný, wichtig, nach
drücklich, haupt- sächlich, gründlich, stark, erheblich. Jg. P. muž, pán, učitel, článek, důvod, Ros., po- znamenání, Har., příčina, Pr. měst., pomoc proti někomu, pokrm, V., útok, věc, stránka věci; hlasy (řeči) o tom jsou nepodstatny. Dch. Ne všecky příčiny do rozsudku mají se klásti, ale toliko p-né. Kol. 32. Proraziti p-né já
dro nepřítele, den Kernpunkt. Dch. — čím: tělem. Dch. — P., pomocný, behilflich. Přisahám, že budoucně chci řád panský vele- biti, pánům ve všem slušném p-ten býti a pomocen. Tov. 43.