Sedlání
Sedlání, n., vz Sedlati, das Satteln. S. koně. Csk. — S., sedlo s ostatním náčiním, das Sattelzeug. — S., lichva, der Wucher, die Sattelung (brání osedlaného koně atd. mimo řádnou lichvu). Jg. Sedláni, kdo by více bral ze sta, než šest kop. V. S. se do- pustiti. S. provozovati. Záv. Nedá s. božieho požehnání. Č. M. 54. Kdo s. se dopustí t. j. víc ouroků béře ze sta kop nežli šest kop, více z tisíc nežli 60 kop. Faukn. Pakli bykdo víc mimo úroky bral, to vše má zas. držáno býti. A takový každý má držánbýti jako psanec a nemá žádného právapožívati a dobří lidé nemají s ním obcovatia těch peněz tak neřádně půjčených má je-den díl na krále, druhý na zemi a třetí natoho, kdožby o takové nepořádné půjčceoznámil, připadnouti. 1564. Gl. 310. Vyhle-dával pokut těžkých pro s. Mus. 1828. III. 29.