SlátiSláti: šľu a šeľu, šľeš, šeľeš, šľe a šeľe, novoč. šlu; šľe, šľúc a šeľe, šeľúc; za šeľ bývá šéľ. Gb. Cf. List. fil. 1878. 209., 1882. 117. Jednoduché šlu vyšlo z užívání. — co, koho (kam). Posly šelíc. Arch. VII. 652. Ta láska nás v objetí smrti slala. Vrch. Listy sláti 1450. Šele posly. BO. Posly šle. Půh I. 126. Šle je v oheň. Št. Kn. š. 5. Slal sem na Rabie; Když jsem k tobě slal paní Martu; Keblanskaj ssiele ke mně a ptá sobě u mne pěšiech. Arch. VII. 332., VIII 10., 134. Chtiec jej sláti k Vyšehradu. Hr. rk. 7. Ty mě šeleš k Alexan
drovi. Pass. mus. 392. Slal před sebú veliké poklady do onoho ostrova. Anth. I. 166. Koho chtie, do pekla šelí. Hus I. 225. Já, vy šli jako beránky mezi vlky. Ev. víd. 90. I já šli vás. Ib. 44. — co komu. Listy Čechóm slal. Výb. II. 253. Král šele listy své krá- lové. Št. Kn. š. 4. Toho dne se utěšili šlíc mezi sebú
druh
druhu krmě. BO. — od- kud. Slunce blesk šle s blankytného trůnce. Kká. Za rodiči z dálky slavše: S Bohem! Kká. Td. 44. — (kam proč). Do říše šele proň Arch V. 437. Častokrát poň sláše GR. Mus. 1862. 379. — jak. I poče je sláti po dvú. Ev. víd. 77. Ani osob v hro- madu šlíc ani podstaty rozdělijíc. Št. Kn š. 14. Jiného miesto sehe slátí. Krist. 2. a. — kudy. Po rozličných zemích u pilném po- selství jeho slachu. Pass. mus. 384. Král posly své po zemích šle. Mill. 70 — kdy. I jiní Tatarové v ten hod šlí sobě dary. Mill. 62 -- oč. Jakož jsem o to slal. Arch. VIII. 17.