ČeleďČeleď = čeljadb z čelo, jadb jest suffix. Vz Mkl. aL. 246., 8., Etym. 31. Před e mění se k v č: pokolení — čeleď. Gb. Hl. 109. (nahoře). — Č. = lid, gens, natio. S. N. — Č. = rodina, familia. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Kram. Slov. 74., Mz. v List. filolog. VII. 30. I dětiť hospodářovy čeledi míním. Št. Zda mě as ma č. pozná? GR. Tvá č., domus tua. BO. Otec č-di. BO. Turci zajali dvé mladé č-di, Kačenku s Janíčkem, sestřičku s bratříčkem. Sš. P. 792. I vzmodle se jemu všecky čeledi ludské. Ž. wit. 21. 28. Cf. Pal. Rdh. I. 178. — Č. = rodina se sluhy, s čeládkou. Č. = lidé domácí, po- krevní i služební, familia. Ukrutnějie, než slušie ženě, dětem neb jiné č-di polaje Št. Kn. š. 244.
Drobná č., která let nemá, pa- cholata neb dievčičky. Arch. V. 487. Č. = všecky osoby, jež v jednom příbytku jsou, tedy vedlé rodiny i služební lidé, podná- jemníci, nocleháři atd. Stat. 1871. 90. — Č. = služební lidé. Někteří svědči, kteří jsou z č-di jeho. NB. Tč. 239. Na to pán Bůh moci dává, nech čeládka odpočívá. Sš. P. 112. Č. na hradě, život a stravování její. Vz Sdl. Hr. II. 5—8., IV. 60., 63. O č-di vz Cor. jur. IV. 3. 406. O zběhlé č-di vz Jir. Zř. zem. 446, 689. Č. římská, řecká. Vz Vlák. 490. Kteráž by č. v těch domích šosovních byla, kteráž by z gruntů zem- ských svobodných zběhla. Václ. XVI. Dobrá čeládka tratí se. Tč. Jak hospodář píská, tak čeládka skáče. Dobrý hospodář, dobráčeládka. Dch. Kde hospodyně líná, dávái čeleď ruce do klína. Sb. uč. — Č. = vojsko.Č. Vokova sehnala mě z tvrze. Půh. II. 16.Č. hradní, Sdl., Mour., branná. Tk. Č. 8. — Č. = soustavní skupení živoucích tvorů, pří- buzností, ústrojnostt sobě blízkých. V sou- stavě jest č. pod řádem. Č. zajíců, myší, veverek atd. Vz S. N. — Č. v bot. = shluk pokolení srovnávajících se ústrojností květu a plodu, anobrž i vzevřením, tedy příbuz- ných, familia, die Familie. Rst. 403. Cf. Rosc. 49.
