Čemer
Čemer, strsl. čemerB, venenum, lit. ke- merai, Alpkraut, sthornoněm. hemera. Mkl. aL. 7., Etym. 31. — Č. = píchání v zádech, Stechen im Kücken; Darrgicht. Ssk. Má č. Val. Vck. Č. = vyrážka, břídečky, srazí-li se krev pod koží. Val. Vck. Č. = nemoc, kterou dostane člověk, najedl-li se nebo napil-li se něčeho s nechutí. Naskočí mu hrč (břed) na ruce (nahoře) na žíle, která jde k palci. Je mu zle od žaludku, hlava ho bolí a je všecek bez vlády; nepomůže-li se mu, bývá z toho zimnice nebo hlavenka. Nemocnému se tedy hrč navlaženým (na- sliněným) palcem tak dlouho rozetírá, až zmizí a člověk bývá ještě týž den zdráv a vesel. Na Val. Vek. Č. stírati = rukou octem, do něhož se drobet soli dalo, na- močenou, nemocného člověka na rukou tříti, aby krev v žilách sražená se rozproudila a souměrně se rozdělila. U Nivnice. Kch.