Spona, sponka, spoučička
Spona, sponka, spoučička, y, f., ze pbnu (h stupňováno v o. Gb. Hl. 141.). S. = nástroj, jímž se dvě věci spínají, spojují, skoba, die Klammer. S. na ruce. BO. Dvé lodí přitužily se sponami k holandskému korábu. Hlas. Sponky oponové, na rámy. Kh. S. na ramena, ramenní, die Achselspange. Čsk. Spona na ruce, ruční, die Handspange. Čsk. S. úhelná, das Winkelband. Nz. Spona v hudbe, die Klammer. Hud. — S., spinadlo šatů, die Spange, das Heft, Haftel, Heftel, die Schleife. V MV. nepraváglossa. Pta. Spon- kami sepínati, sepnouti. D. S. stříbrná. — S., nečistota ve vlně, Knoten in der Wolle. V. Vz Sponka. — S., částka spojující v úsudku podmět s přísudkem, das Satzband, die Ko- pula. Marek. S. jestta časť věty, kterouž vzá- jemný vztah mezi podmětem a přísudkem se označuje. Kos., Brt. S. §. 17. — 1. Vy- náší-li se výrok časoslovem, bývá spona, jíž se přísudek podmětu připíná, v časoslově (v thematick é samohlásce a v osobní kon- covce): nese-me, nese te. Vz Koncovka (I. 734. b.), Bž. 172, Spojný. — 2. Vynáší-li se pří- sudek jménem podstatným n. přídavným n. příčestím n. zájmenem n. číslovkou, jest spo- nou a) pomocné sloveso býti. Hvězdy jsou jasné. Bůh stvořitel jest. — Pozn. 1. Tato spona se vynechává a) ve příslovích. Zlá rada rádci nejhorší. Bez ochoty zlé roboty. Pěšky jako za vozem. — ß) V soudech sluš- nosti, potřeby, povinnosti, možnosti (potřebí, možná, platno atd.). Znáti víno po octě. Třeba opatrnu býti. Každému potřebí mou- drosti. V. — y) Při partc, trpném na ozna- čenou minulosti. Utonul a více potom ne- nalezen. — 0) Ve spojeninách téměř v jedno splynulých. Kde který žebrák přišel. Zk., Brt. S. §. 18. Vz Býti. — Pozn. 2. Býti není sponou, nýbrž přísudkem, přisuzuje-li se pod- mětu toliko jsoucnost. Bůh jest. Byla svornosť, už jí není. Brt. S. §. 17., 18. Vz Přísudek. — b) Rovněž jako spona býti mají též jiná slovesa za přísudek jména podstatná aneb přídavná a to «) slovesa nepřechodná (ostati, zůstati, trvati, jíti, choditi, státi, ustáti, le- žeti, padnouti atd.). Dědiny pusté zůstaly. Háj. Pravé přátelství nepohnuté trvá. Mudr. To dítě z té nemoci zdrávo vstalo. — ß) Slovesa střední: činím se, dělám se, stavím se, rodím se, zdám se, vidím se, ukazuji se, nacházím se atd. Udělej se nemocen. V. Před Bohem se spravedliví (-ými) činili. Br. — ?) Slovesa rodu trpného: nazván, jmenován, nalezen, shledán, učiněn jsem nebo: nazývám se, jmenuji se atd. Tělo to celé nalezeno jest. Pass. Sami moudří vidíni byli. Št. — Pozn. 1. Jméno podstatné n. pří- davné klade se do nominativu n. do instru- mentalu. Vz Instrumental, Přísudek, Zk. S. 22.-26. Vz S. N. VIII. 668., Ht. Sr. ml. 4. — Pozn. 2. Nezaměňuj spony se spojkou.