StrašivýStrašivý, obyčejně strašlivý — kdo se straší, bázlivý, furchtsam. V. S. srdce (bo- jacné). V. Strašlivé mysli býti. Jel. Zajíc jest zvíře s-vé. Rad. zvíř. Kdo má nepřátely za lvy, jest strašlivý. Jošt z Rosenb. 1465. S-vý jest jako žena. Us. S. bál se vězení. Bart. Muž nad ženu s-vější. V. Nemohu strašliv jsa (metuens) odpověděti. BO. Dá tobě Pán srdce s-vé a zhynutie očí. Hus L 58., BO. Že se s ému s udatným zle raditi. Dal. 32. Když příde zúfanie, nebude hrdo proti Bohu člověčie srdce, ale strašivo. St. N. 162. — kde. S. v nebezpečenství. V. Nebuď s. na tvém umě. BO. — k čemu. Prvokřesťané byli k výhrůžkám nestrašliví. Sš. Sk. 58. — S., kdo jiného straší, strašný, hrozný, furchtbar, fürchterlich, be
drohlich, schauderhaft, erschrecklich, entsetzlich. V. S. slova. Nejsme jim strašliví. V. S. řváni. Kom. S. metla boží, Ros., bouře, vidění, poselství, noc, den. Z těch řečí muožem znamenati, že nejisté a s-vé jest člověku světskému míti podací k biskupstvie, faře neb k oltáři. Hus I. 449. Vrchnosť je straš- liva zlému, dobrý ju rád vidí. Na Slov. Tč. Přijevše tu, kdež se jim najstrašlivější zdálo . . . NB. Tč. 24. Svědomí vždy stra- šivo. Št.