1. Čich1. Čich = smysl. Vz Mkl. Etym. 37. Za Výb. I. přidej: 663. Má pak milost vzhóru platí nad to nade vše, jež móž býti kterým čichem učíceno. Št. Kn. š. 193. Příliš pase čichy své. Exc. Vz Schd. II. 347. — Č. = čichání. Ovoní-li kdo ze hřbitova květinu, ztratí č. Val. Vck. — Cf. Šrc. 498., Slov. z
drav. 51.