ČinČin, u, m., ordo. Rúcho rozličného činu. Alx. H. 2. 17. Pl. činové, nikdy čini. Odtud činiti formare, facere a odtud 2. čin = factum. Vz Gb. H. ml. III 1. 327. — Č. = příslušenství. Holič nesl pod paží čin a mýdlo, za ňa
dry břitvy. Mus ol. XIIL 29. Se všeckym činym = ve vším všudy. Lor. 71.