1. Šour, u
1. Šour, u, m., křivost, die Krümme. Užívá se ho jen v instr. šourem — šikmo, šejdrem, ševerem, šikou, schräge, quer. Sr. stíněm, schor, spáditosť, sklonitost, nněm. Schurre. Mz. 330. Šourem jíti, choditi (motati se). Ros. (Jaroslav) ot ramene šúrem kyčlu protče. Rkk. 55. Šourem choditi také = potulovati se., herumgehen, fechten; křivě choditi. (U Ry- chnova). Žid chodí šourem, hausirt. Šourem prositi. U Petrovic. Dch. Okna šourem skrze zeď. Bl.