Čistec
Čistec = očistec. Št. Kn. š. 20 , 282., 283. Paklij' se zde nodokál, dokaja sa v č-ci. Ib.21. Ješto (duše) v kázni božie v čistci jsú. Pass. mus. 415. — Č. = cín, stannum, zastr. MV., BO. Dle Mz. v List. filolog. VII. 33. z čist. Mars z své moci č. plodí. Sv. ruk. 29. Kdyby kdo prodal č. za stříbro. Št. Kn. š. 173. — Č., purgatorium. Št. — Č. = rasovna, eufem. Bdl. — Č., rostl., herba bona. Byl. 15. stol. Č., stachys, der Ziest. Cf. Mkl. Etym. 36. Č. německý, s. germanica, lesní, s. silvatica, der Mäusepfeffer, bahní, s. palustris, prosty, s. recta (Bartol. Göm.). Vz Rstp. 1185. Č. horní, s. alpina, der Ziest. Sl. les. Cf. Schd. II. 291., Mllr. 98., FB. 62., Čl. Kv. 259., Slb. 324. Hlavička ma bolí, pytala sa otca. Choď, dcerko, do pola, natrhaj si čistca. Koll. Zp. I. 152. — Č., Čistetz, ves u Be- nešova. Proč chytali Čistečtí šandrláci slu- neční paprsky do pytle? Vz Sbtk. Krat. h. 28. — Cf. Tk. III. 50., 51.