Čisto
Čisto, adj.: čist, a o. — 2. Adv. Rein, sauber. Čisto je v tom domě. Us. Jest tam čisto, jakby vymetl. Jg. Pec čisto drží, lépe : čistě n. pec čistou drží. Jg. — Do čista = docela, ganz und gar. Všechno do čista po- bral. Ros. Vše do cista vyjedl. D. Palec do čista uťatý. L. Obral ho do cista. L. Zmokl do čista, Us. — Na čisto (pěkně, aufs Reine) něco opsati, orati; z tráviti (cele), přivésti (ins Reine). D. Na čisto (= zcela, úplně) som zapomnel, sa premenil, uradovaný je, omámený je. Mt. S. — Z čista jasna (z ne- kaleného nebe). Z čista jasna uhodilo. Bodejž do tebe z čista jasna udeřil. Us. Z čista jasna (sám od sebe, von freien Stücken). D. —