1. Číti
1. Číti, strb. čuti, čują, sentire. Praes. čuju, čuj, aor. čuch, imperft. čujiech, inft. čúti, přech. čuje; cul, a, o. Kmenové ču- udrželo se namnoze bez přehlásky: dial. čuju, bylo čouť. Us. Jg. Čich a čuch. Vz Gb. v Listech filolog. 1883. 448., 132.-133., VII 295.-296., Mz. v List. filolog. VII. 34., Mkl. Etym. 37. — Č. také = slyšeti, hören. Mor., slez. a slov. — abs. Čuješ-li, hörst du? Tč. Čujte, tedy, nech mladému párku dá Bôh pože- hnania. Sl. ps. 387. Čuj. Ž. wit. Athan. 226. 6. Spíš-li či čuješ (bdíš)? Sš. P. 748., Brt. P. 91., Kol. ván., Sš. P. 746. Zdali čijí smy- slové moji ? Bj. Kdo nechce slyšeti, musí č. (cítiti). Lpr — co. Seděli chlapci za hložinú, culi Kačenčinu novinu. Sš. P. 157. Nemohu ho ani čúť. Us. mor., slez., slov. Šd. Frajer můj, keď ťa enem čuju, všecky moje údy všecky poskakujú. Sš. P. 784. Azda ťa čuje v okénku šijúci. Sl. ps. 217. Číti sílu i udat- nosť svú. Troj. 139. Nemóžeme č. té drahé manny. Št. K. 91. Toho sem nečula, co jsi mně pravila. Sš. P. 528. Milosť k sobe ať tu srdce mé čije. Kom. Žalm. 4. Daj mi svú vóli číti. Privn. 2104. — Za Troj. přidej: 192. — kde. Keď ta čujem u dverí, nesmím ti já otevríť. Sš. P. 796. Jsou tiši, ani jich tam čiti není. Us. Orlice za mořem čije mrchu. M. To zajisté číte na sobě. ZN. Na tobě to čujem. Alx. BM. 2. To na srdci mohu é. Pravn. 318., 607. Nad děckem ču- vati (bdívati). Ostrav. Tč. Ktož z těch šesti prospěchů nižádného na sobě nečuje. Hus II. 16. Nečijéše nikte jiný (ne: nečije sě). Alx. V. v. 864. (Listy filolog. 1885. 273.). Když i jedné milosti k němu nečijí v sobě; Čiji v svědomie, že . . . Št. Kn. š. 16. — čím. Č. nosem (cítili). Vck. Duše ve všem tele dotčením čije. Št. Všechny věci zdejší čijeme smysly. Vch. Ar. II. 71. — o čem. Tak o trojici čuj, ita de trinifate sentiat. Ž. z 14. stol. Jak živ som o tem něčuvala (neslýchala), aby od Javoriny svitalo, ze skaly slunko světjevalo. Sš. P. 263. — proč. Hořem sám nečije sebe. Mst. v. 281. — po čem. Čuji to po tvém vzdychání. Jid. — kdy. Neb jeho nebylo č. po tejto ráně. NB. Tč. 251. — se v čem. A poněvadž nás jest obžaloval nejsa od nás jmenován, snad sě v něčem čije. NB. Tč. 81. V ra- dosti se nečíti. Pass. 287. — co odkud Z její huby sem to nečula (neslyšela). Val. Vck. — se čemu. K horám, chlapci, k ho- rám, kto sa čuje nohám, a kto sa nečuje, nach doma ľutuje. Sb. sl. pies. II. 1. 107. — s infinit. Dy sem jo (já) šel přes dě- dinu, čul (slyšel) sem plakać svoju milú. Sš. P. 340. — že. Čulam (čula sem), že mi- loho kosci hnijú. Sl. sp. 198.