ČiúšČiúš, čúš, číš, točúš, točíš, totiž adver- bialní slovce vyvinula se z čuješ (od číti 1.). Gb. v List. filolog. 1880. 295, 1883. 449. Čiúš, čúš, číš kusá
druhá osoba = čiuješ od čiuti (slyšeti). Čiúš v jednom rozě kozlu. Bessus, čiúš to s Narbazonem. Alx. To — čiúš to v tom dni súdném. EZ. Bž. 212. Čiúš, číš adv. Bž 217.