Článek
Článek řeči. Podmět a přísudek v rozsudku jmenují se články. Také: Absatz, oddělení řeči. Ros. — Člen, das Geschlechtswort, lat. articulus. Clen jest původem ukazovací zájmeno a má předmět jakožto známý ozna- čovati. Ve slovanských řečech nevyvinul se konsekventně. Stará slovanština má člen, který se na konec adjektiv (ne substantiv) připojuje a s nimi jedno slovo činí a který se zájmenem ukazovacím: j (ji), ja, je (on, ona, ono) totožný jest. Tedy óoędę uv&(jm7toí; mądrt člověka a: ô óoąbi- äv&QM7TO madryj (i. e. madrbi) človeka; ale a.v&(jo)7toq človeka a: ó ävQ-QOMoi; také jen: človéki». Mkl. S. 124. Ostatní slovanské řeči shodují se se staroslov. a to tím více, čím starší památky jich před očima máme. Vedlé toho utvořil se napodo- bením něm. členu samostatný člen, ku př. na Slovinsku, v Lužici a v Čechách, který co do zvuku totožný jest s ukazovacím zájmenem ,ten'. Slov.: Ktiro kravo si drajši prodal, to pisano aľ to črno (Kterou krávu si dráže prodal, tu straku nebo tu černou)? Kopitár. Bůh jest ta nejvyšší moudrost'. Št. (Mkl. S. 127.). Vz Ten. Přisvojovací adjektiva z pra- vidla členu ku konci nepřivěšují. Z ciesařova rozkázanie. Kat. 204. Dceřinu odpověď. Pass. Na císařově dvoře. Pass. Tvář královu. Br. Který z těch obou učinil vůli otcovu? Br. K císařovu dvoru jíti. V. — Naproti tomu: za synem ciesařovým. Kat. 260. V rytýrovom zamku. Pov. 291. Do rytýrovho zamku. Pov. 287. (Mkl. S. 131.). — Adj. členem v zadu opatřená mají často význam substantiv : moudrý, hříšný. Mkl. S. 133. — Vz Přídavný. Článek = punkt, artikul, paragraf. Der Artikel. Č. víry, článkové víry. D. Č. vo- jenský. Jg.