TetřevTetřev, a, m., na Slov. tětrov n. tetrev. T. hlušec, tetrao urogallus, der Auerhahn. Frč. 350. Cf. Schd. II. 461., KP. III. 348. Strsl. tetr?vb, phasianus, aus tetervb, lit. te- tervas, prus. ratarvis. Mkl. L. 11. T. hluchý (větší, hlušec, na Slov. hluchán, veliký pták), der Auer-, Ur-, Ried-, Haid-, Krugelhahn, Bergfasan, Trödddel, rousný, písečný (písko- mil); tetřevka, tetřevice (samice, die Auer- henne. Tetřev se ko
drcá (se třese při toku), kšáká n. pšouká n. dudlá (křičí při toku), toká, tokuje, totkuje, brousí, puká, zabrkl, se shladil, se čepejří, čepejří ocas, táhne, klochtá; t. má své stanovisko; Tetřev to- kavý; Zábrk tetřeva = zapadnutí; Červená kůže na očích tetřevův: ohnička; tetřevina = maso tetřeví; honba, lov na t-vy; Tetřev menší n. malý n. tetřívek, vz Tetřívek. Šp. My zde tak pyšně netrávíme, s t-vy musíme zavděk přijímati. Žer. 317. — T. = člověk hluchý, hlušec, der Taube. L Cf. Jest hluchý jako t. — T. = hlupec, ein dummer Kerl. Reš., Klat. 43. Ukázali jste se hrubými t-vy. Koule. — T., osob. jm.